Imunita a početí dítěte

Terčem pozornosti imunitní soustavy nejsou jen choroboplodné zárodky, ale vše, co je pro tělo cizorodé. Pro lékaře provádějících transplantace není největší problém přišít pacientovi cizí ledvinu, ale přesvědčit jeho tělo, aby ji jeho organismus přijal. O to záhadnější je přežívání plodu v matčině těle. Vždyť zárodek dítěte je zpoloviny složen z otcova, tedy pro matku cizího "materiálu". A přesto plod v matčině těle nebývá imunitou zničen. Na jeho ochranu slouží důmyslná soustava řídící imunitní děje uvnitř dělohy. Pokud vše funguje správně, žena počne, donosí a porodí zdravé dítě. Jenže ani příroda se nevyvaruje chyb a složitá regulační soustava může selhat.

Co je to imunitní dozor

Imunitní dozor uvnitř lidského těla má mnoho povinností, které lze shrnout do jedné podmínky - šetřit vlastní zdravé tkáně a zároveň napadat a odstraňovat vše ostatní. To znamená nejen choroboplodné zárodky, ale i poškozené (zestárlé, opotřebované, infekcí napadené nebo nádorově svrženy) tkáně vlastního těla. Aby imunita rozeznala "své" od "cizího", provádí se během zrání imunitní soustavy (u člověka přibližně v době narození) cosi jako "inventarizace" vlastních tkání.

Klíčovým orgánem tohoto procesu je brzlík (dětská žláza) a výsledkem jakýsi "soupis" látek tělu vlastních. Cokoliv se ve vnitřním prostředí těla objeví později, se považuje za cizí a stává se terčem imunitních dějů.

Princip zdánlivě jednoduchý však skrývá nejedno úskalí. Například právě zralé pohlavní buňky - spermie u chlapců a vajíčka u dívek - se objevují v těle až kolem puberty, dlouho po ukončení imunologického zrání. Imunitní soustava je tedy obecně vnímá jako cizí a ve vlastním těle mohou přežít opět jen díky mnoha zvláštním ochranným opatřením.
Stačí chyba v řízení a pohlavní buňky může napadnout vlastní imunita. Následky závisí na síly "útoku" - od mírného, ​​jen laboratorní zjistitelného poškození až po úplné zničení zárodečné tkáně, které je, naštěstí, vzácné.

Naděje pro neplodné páry

S plodností má problém přibližně 10 - 15% dvojic. Muži se na sterilitě párů podílejí napůl. Asi u pětiny párů, které se marně pokoušejí přivést na svět potomka, se vůbec neodhalí příčina. Ty páry jsou zařazeny do tzv.. nevysvětlitelných (idiopatických) neplodností. A polovina z nich jde na účet nesprávné směrované imunity.

Neplodnost je alarm, že v těle není všechno v pořádku. Málokdy má neplodnost jedinou příčinu. Příčiny neplodnosti mohou být anatomické, hormonální či genetické. A i imunitní. Partnerský nesoulad těl, jak se poruchám párové imunity říká, se podílí na vzniku sterility u každé páté dvojice, které se nedaří mít děti. Ženy buď vůbec neotěhotní, nebo opakované potraty, i když jsou oba partneři zdraví.

Naděje pro tyto "neladící" páry je reprodukční imunologie. Je to mladý obor, který se začal rozvíjet v posledních deseti až patnácti letech. Zabývá se vztahy imunitní soustavy k zralým pohlavním buňkám, k spermiím a vajíčkům, ale i tkání plodu.

V současnosti jsou takové pracoviště v Česku, kde se zjišťují příčiny párové neplodnosti - Imunologické laboratoř (IBL) v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě a Poradna pro imunologii reprodukce na gynekologicko-porodnické klinice lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Na Slovensku se touto problematikou zabývá UPJŠ LF - tkáňová banka v Košicích.

V pražském laboratoři stanovují jako jediní buněčnou imunitu proti spermiím au žen proti buňkám plodového lůžka (trofoblastu) - která se často spolupodílejí na potratech a neúspěších při pokusech o mimotělní oplodnění.

Na imunologické příčiny neplodnosti třeba myslet v první řadě u žen trpících nějakou autoimunitní chorobou (systémový lupus erytematodes, juvenilní artritida, některé poruchy funkce štítné žlázy, některé typy cukrovky). I autoimunitní poruchy tvorby a funkce spermií jsou častější u mužů trpících nějakou celkovou poruchou imunity.